CZECH TOURISM TURISTICKÉ REGIONY TR 14  SEVERNÍ MORAVA A SLEZSKO TR 13  STŘEDNÍ MORAVA TR 12  JIŽNÍ MORAVA TR 11  VYSOČINA TR 10  VÝCHODNÍ ČECHY TR 09  ČESKÝ RÁJ TR 15  KRKONOŠE TR 08  ČESKÝ SEVER TR 07  SEVEROZÁPADNÍ ČECHY TR 06  ZÁPADOČESKÉ LÁZNĚ TR 05  PLZEŇSKO TR 04  ŠUMAVA TR 03  JIŽNÍ ČECHY TR 02  STŘEDNÍ ČECHY TR 01  PRAHA PO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY
Fulltext
Четверг 28.03.2024
  TOP 20  
  Databanka akcí
 
  KULTURNÍ, ZÁBAVNÍ A SPOTŘEBNÍ VYŽITÍ  
  Sportovní aktivity
Kultura
Zábava
Nákupy
 
  DOPRAVNÍ DOSTUPNOST A MÍSTOPIS  
  Dopravní dostupnost
Místopis
Přírodní zajímavosti
 
  POZNÁVACÍ CESTOVNÍ RUCH  
  Technická pamětihodnost
Církevní památka
Archeologie
Kultura
Lidová architektura
Hrady a zámky
Městské zajímavosti
Židovské památky
Ostatní
 
  LÁZEŇSTVÍ A WELLNESS  
  Lázně
Wellness
 
  ORGANIZACE CESTOVNÍHO RUCHU  
  Organizace cestovního ruchu
 
  SPORT  
  Letectví
Zimní sporty
Vodní sporty
Cykloturistika
Pěší turistika
Ostatní
 
  UBYTOVÁNÍ, STRAVOVÁNÍ, SERVIS NA CESTÁCH  
  Ubytování
Stravování
Gastronomie
Servis na cestách
Mapy
Web kamera
 
Království perníku

Dějiny zaniklé obce Pelhřimovy - pokračování rokem 1918 [ История (архивный документ) ]

Ani po vzniku Československa roku 1918 se styky s pruskou částí Pelhřimov nepřerušily. V roce 1921 vypracovala obecní rada v pruských Pelhřimovech plány na regulaci potoka Trója a od roku 1924 jednala o jejich realizaci s obecní radou našich Pelhřimov. Projekt byl schválen na společném jednání obou obcí, okresního úřadu v Krnově alendrátu v Hlubčicích v pruských Pelhřimovech 27.listopadu 1925. obě části obce byly tehdy naposledy na nazývány Porubou. Po dokončení regulace potoka měla být zbudována řádná okresní silnice Město Albrechtice - Piskořov - Pelhřimovy - Hrozová, ale když se realizace projektu protáhla, vypůjčila si obec roku 1926 - 438 000 Kč a zahájila stavbu příslušného úseku silnice sama. Silnice byla dokon- čena roku 1929 a teprve toho roku se započalo s regulací potoka. Půjčka měla ovšem za násle-dek katastrofální stav obecního hospodářství - převzatého dluhu se obec již nikdy nezbavila, musela vypsat obecní přirážky ve výší 350 ℅ /19000Kč/ a každoročně měla zakrýt schodek asi 15000 Kč. Při regulaci potoka byly mj. zpevněny břehy a zbudovány 2. hospodářské mosty pro spojení s pruskou částí Pelhřimov.
Sotva však byly práce na regulaci hotovy, zničila celé dílo katastrofální povodeň 20.května 1931, při níž voda sahala 1 m nad úroveň obecní silnice, zbudovaná 3.m nad dnem potoka. Silnice byla zcela vymletá, řada okolních budov podemletá a všechny mosty přes potok byly strženy, musely být vybudovány nové plány na regulaci, které kvůli hospodářské krizi mohly být realizovány až v létech 1936 - 1937. některé dokončovací práce se protáhly až do roku 1942.
V té době bylo již Československo ohroženo hitlerovským Německem a jeho prodlouženou rukou v našem pohraničí Henleinovou Sudetendeutsche Partei. Tato strana nalezla od roku 1934 své příznivce také v Pelhřimovech. Je nápadné, že k SdP se hlásili spíše příslušníci mladší generace a nikdo s účastníků první světové války. U starší generace zřejmě převládaly buď touha po pokojném soužití s ČSR nebo starý německý nacionalismus v rakouském duchu, který však Hitler velmi ostře potíral. Jinak lze vidět, že do SpD vstupovali někteří velcí sedláci, na něž zapůsobila ideologie německého selství jako součást oficiální propagandy hitlerovců. Nápadný je ovšem počet řemeslníků, především zedníků. Ti chodili za prací do Německa, kde měli snadnou možnost seznámit se s názory Hitlerovy NSDAP a ty pak přenášet domů.
Napětí vyvrcholilo v roce 1938, kdy SdP za přímé podpory hitlerovců se pokusila o otevřené rozbití ČSR. Jako tzv. pořádková služba SdP /ordneři/ fungovali již dříve vybraní členové strany, kteří se však značnou měrou podíleli na podvratné činnosti. V létech 1938 se s ordnerů vytvořila tvz. Freiwillige Schutzdienst - nebezpečné teroristická organizace, zabývající se především pašováním zbraní s Německa k přípravě henleinovského puče. Případ takového pašování zbraní z pruské části obce je znám i z Pelhřimov.
Při vypuknutí henleinovského puče 22.září 1938 ordnéři přepadli a dobyli Osoblahu a Město Albrechtice. Lze usuzovat, že do rukou henleinovců padla i okolní vesnice včetně Pelhřimov, které tak od tohoto dne byly de facto odtrženy od ČSR. Mnichovský diktát tuto situaci potvrdil. Po příchodu německé okupační správy bylo vše změněno tak,jak si přáli nacisté. SdP se sloučila s NSDAP, ordneři a členové PS vstoupili do SA a SS. NSDAP převzala kontrolu nad veške-rým děním, dokonce i nad povolováním živností, v jejich intencích byli dosazování funkcionáři obecní správy. Brzy se však měli obyvatelé Pelhřimov přesvědčit o tom, že hitlerovská třetí říše ji m nepřipravila kýženou svobodu a prosperitu. Ještě před vypuknutím druhé světové války začaly odvody do německé armády. Prakticky povinným se stalo členství v Hitlerjugend. Začala pracovat i Deutsche Arbeitsfront /obdoba německých odborů/. Tato organizace se však pramálo starala o zájmy pracujících, spíše popoháněla lidi ke zvýšeným výkonům v zájmu třetí říše a donucovala je k tomu udavačstvím. Pelhřimovy jinak měly koncem roku 1938 celkem 303 obyvatel.
Po vypuknutí druhé světové války počet odvedených vzrostl. Josef Schöfer, Ferdinand Kessler a Alfons Schöfer narukovali 28.ledna 1940 dokonce až na ponorkovou základnu na Helgolan-du. Vrátil se z nich pouze Alfons Schöfer. Během války se teror hitlerovců stupňoval. Snažili se zejména potlačovat náboženské cítění lidí a rudoltický farář Jan Blaschke, spravující i Pelhřimovy, jistě od nich zažil lecos nedobrého. Mj. byly tehdy pro válečné účely rekvírovány oba zvony v pelhřimovském kostele. Mezi řadou obyvatel Pelhřimov se jistě dostavilo vystřízlivění z prvotního nadšení pro Hitlera a Německo.
Konec hitlerovského Německa se přiblížil na jaře 1945.osoblažsko osvobozovaly jednotky 59.armády I.Ukrajinského frontu Rudé armády pod vedením generálporučíka I.T.Korovníkova. Pelhřimovy byly jimi dobyty 25.března 1945. bohužel od 30.března na Osoblahu zastavila na linii Životice - Sádek - Amalín - západní okraj Slezských Rudoltíc - okraj Nového Léna - Víno - Pehřimovy a setrvala zde až do 5.května 1945. Došlo k urputným pozičním bojům, dílčím posunům fronty a zdá se, že Pelhřimovy byly přímo v ohnisku bojů, při nich bylo mj. použito i letecké bombardování. Díky tomu byly jednou z nejvíce zničených obcí na Osoblaž-sku - z celkového počtu 70.obytných domů bylo zničeno 48 a těžce poškozeno 20. stupeň zničení obce byl odhadován na 65 - 85 %.
Konec války byl tehdy v Pelhřimovech truchlivý a ještě truchlivější měl být nastávající léta. Nejhorlivější exponenti hitlerovského režimu uprchli asi včas před frontou, na což se dá usuzovat z toho, že v obci zbylo 248 osob, i ze skutečnosti, že stanice SNB ve Slezských Rudolticích, kam byly Pelhřimovy přiděleny, neprovedla v obci žádné zatčení /jinak probíhalo hromadné zatýkání členů NSDAP, SA, SS, a některých dalších formací/.
Obyvatelé se ze zničených domů přestěhovali do těch, které byly jakž takž obyvatelné a žili v nich pohromadě. Rozbitá obec nelákala osídlence z řad českého obyvatelstva a tak správu obce vykonával po několik měsíců bývalý starosta Alois Schöfer. Teprve 3.srpna 1945 byl jmenován předsedou místní správní komise respicient finanční stráže ze Slezských Rudoltic - František Jiříček. Obyvatelstvo bylo podrobeno obecně platným omezením pro Němce, v jejich rámci vykonávalo mj. pracovní povinnost při odstraňování trosek v obci. Jinak se zdá, že s ním bylo nakládáno celkem slušně. Aspoň dle hlášení stanice SNB ve Slezských Rudolticích z 9.listopadu 1945 se čeští osídlenci, kteří již přišli do Slezských Rudoltic, pozastavovali nad mírným zacházením s Němci /velmi typické pro tehdejší dobu/. Naštěstí ze strany SNB bylo konstatováno, že takové řeči nelze brát vážně.
V rámci zminěné pracovní povinnosti byly na jaře 1946 odstraněny trosky domů č.26, 27, 52. deset dalších domů němečtí obyvatelé zcela nebo z části opravili. První osídlenci z našich zemí přišli do Pelhřimov koncem února 1946. byli to Pavel Čulák z Nesluže u Kysuckého Nového Města, který se nastěhoval do domu č. 32 a Vincent Rohačík z Turzovky, jemuž byl určen dům č.38, ale nastěhoval se do domu č.31. Během jara pak obsadili dům č.34 Juraj Tkačík z Tur-zovky a jeho syn Jan, Pavel Čulákse stal 11.května 1946 novým předsedou místní správní komise, jejichž sídlo bylo v domě č.28. současně byla v obci ustanovena organizace KSČ, jejimiž členy se stali Čudlák, Bohačík a Jan Tkačík. Volby v roku 1946 v obci vůbec neproběhly, protože nebylo z koho navrhnout kandidáty. Proto tam také nadále zůstala místní správní komise a nebyl zřízen Místní Národní Výbor. Na pomalém postupu dosídlování a obnovy vesnice měla mj. vliv její poloha na hranici s Polskem s níž byly tehdy napjaté vztahy a území proto přitahovala pozornost vojenské správy.
V červenci a srpnu n1946 došlo k odsunu německého obyvatelstva. Pro většinu Pelhřimovských to byl jistě krok bolestný a smutný. Obec tím až na několik nových osídlenců zůstala neobydlena a bylo nyní otázko, jak s ní bude naloženo. Od července do září 1946 byl současně prováděn soupis válečných škod s návrhy na další opatření. Celkem 21 domů bylo označeno za neobnovitelné. U domu č.1 a 11 se doporučovalo obnovit jen hospodářské objekty, u domu č. 20 kromě toho i suterén, dům č. 69 byl označen za nevhodný pro špatný stavební materiál. Dům č.13 byl navržen k adaptaci pro novou školu. Celková výše škod v obci bylo odhadnuto na 10 083 200 Kč.
Teprve na podzim roku 1946 nastala hlavní vlna dosídlování Pelhřimov. Část nových obyvatel následovala příkladu kysuckých Slováků a přišlo za nimi z této oblasti.
· Dům č.7 obsadili Štefan Karnet s otcem Josefem a matkou Annou,
· dům č.9 obsadil rolník Pavel Motešický a jeho syn dělník Antonín,
· dům č. 14 Josef Jendrisek z Turzovky s tchýní Rozou Durkačovou,
· dům č.23 cestář František Rejda z Dlhého Pole
· do blíže neznámého domu Štefan Baričák z Tuzovky
Velmi důležitá však byla kolonizace volyňských Čechů. Velká skupina jich přišla z Hlinska u Rovna. Byli to a obsadili :
· dům č.11 Anna Čížková
· dům č.30 Josef Průšek s tchýní Marií Voprahlíkovou
· dům č.35 Vladimír Hlaváček
· dům č.41 Václav Hlaváček
· dům č.53 Jesef Jedlička
· dům č.54 Václav Průšek
· dům č.56 Cvladimír Kuchyňka
· dům č.65 Emil Procházka
· dům č.75 zedník Fedor Špačinský a rolnice Emilie Vacková
· dům č.29 Alexandr Žižka z Ulbarova a Marie Průšková
· na neznámém místě bydleli Emil Červinka a Antonie Kettnerová
Volyňských Čechů přišlo celkem 48.počet obyvatel tak dosáhl na jaře 1947 celkem 102 dosídlenců. Nové dosídlence nepochybně přilákala především skutečnost, že bylo konečně rozhodnuto o stavební obnově obce. Dne 20.června 1946 byla pro Pelhřimovy stanovena platnost zákona o stavební obnově a 11.ledna 1947 vydal ZNV - expozitura v Moravské Ostravě první dílčí výměr o stavební obnově na dům č.29. dne 24.září 1947 pak I.zemská komise pro obnovu rozhodla obnovit domy č.1, 2, 3, 5, 6, 7, 14, 35 a 50. rovněž i málo poškozený kostel sv.Jiří.
Z domu č.15 měly být obnoveny jen hospodářské budovy, které připadly domu č. 53,
totéž z domu č.23 k č.12,
z domu č.40 k č.41,
z domu č.42 k č.54.
Majitelé, vesměs z řad Volyňských Čechů, sami dali vypracovat projekty na obnovu domů č.6,29, 35, 40, 41, 42 - 54. Vypracováním celkového projektu na obnovu Pelhřimov byl pověřen arch. Čestmír Šlapota z Ostravy, který v říjnu 1947 vyhotovil upravující plán obce. Počítalo se v něm zejména z tím, že silnice, sledující tok potoku Trója a tvořící tak při průchodu obcí okliku, bude napřímena a zkrácena a nová zástavba bude sledovat tuto její novou linii. ZNV - expozitura v Moravské Ostravě navržený plán 29.října 1947 schválil a tím, že parcely mezi starou silnicí a potokem Trója neměly být zastavovány s výjimkou domu č.3, pojatého do stavební obnovy. Parcela pro školu č.13 se měla rozšířit o plochu pro budoucí hřiště a plochy k zastavění mezi starou a novou silnicí měly být rozděleny vnitřní komunikace, podle níž bude jedině možná budoucí zástavba.
Bohužel ani potom nebyl život v obci snadný. Těžko se žilo v několika nouzově opravených domech, čekajících na důkladnější opravu, při nemožnosti dobrého obdělávání půdy, k čemuž chyběli lidé, koně i stroje, bez obchodu a hostince. Navíc vesnice trpěla také následky špatné správy a politických rozbrojů. Místní skupina KSČ rozšířila svůj vliv zejména mezi slovenskými dosídlenci - z jejich dalších členů známe Josefa Jendriska, Františka Rejdu - a organizace se snažila uchopit veškeré dění do svých rukou. Od léta 1948 byli členy MSK Čulák, Bohačík /počeštili si své jméno na Čeněk Boháček a Štefan Baričák/. Proti vlivu KSČ se vytvořila silná organizace národních socialistů zejména mezi volyňskými Čechy, která si vynutila 15.srpna 1947 reorganizaci MSK.
· Předsedou zůstal Pavel Čulák,
· dalšími členy za KSČ byli Boháček a Jendrisek,
· za Národní socialisty Vladimír Kuchyňka a Emil Červinka,
· za bezpartijní Josef Průšek.
Správa obce se však ani potom nepolepšila, členové KSČ stále usilovali o získání rozhodujících funkcí v obci. Pavel Čulák byl 20.června 1947 jmenován zmocněncem pro stavební obnovu vesnice. Jan Tkačík dne 24.září 1947 jmenován náhradníkem. Josef Jendrisek se stal předsedou jednotného svazu českých zemědělců. Úroveň jejich úřadování však neodpovídala rozsahu práv, která takto nabývali. Zvláště názorně se projevovala neschopnost vedení obce při sestavování obecních rozpočtů a účtů. Byly vypisovány položky na věci, které vůbec neexistovaly, např. na obecní kroniku, která nebyla vedena,
· na obecní knihovnu, v níž bylo pouze 74 knih,
· na hasičský sbor, z něhož existovalo pouze vedení - jednatel Čulák, tajemník Procházka, velitel Jandrisek a starosta Boháček,
· na dávky s nápojů a her, které nebylo kde čepovat a provozovat.
Zmatky byly tak hrozné, že nakonec musel účty obce sestavovat vrchní účetní tajemník ONV Krnov - Vladimír Repík. Takovéto úrovni obecní správy se nelze divit, neboť dochované dokumenty některých jejich představitelů prozrazují jejich téměř úplnou negramotnost.
Na přelomu let 1947 - 1948 byl v naší společnosti všeobecně veden zápas o uchopení moci politické různými složkami politického života - kdo z koho. V Pelhřimovech měli představitelé nekomunistických složek dobrou záminku k převzetí správy obce ve špatném počínání dosavadních představitelů této správy. Proto 22.ledna 1948 žádal sekretariát národněsocialistické strany v Krnově ONV Krnov, aby byla provedena celková změna místní správní komise v Pelhřimovech. Její členové byli navrženi výlučně z řad volyňských Čechů -
· předsedou měl být Vladimír Kuchyňka
· členy Josef Průšek
· Václav Průšek
· Josef Jedlička
· Emil Procházka
· Václav Veselý z domu č.46 /není známo, kdy a odkud do vesnice přišel/.
Než však k tomu došlo, nastal 25.únor 1948 - den, kdy moc ve státě plně ovládla s použitím nedemokratických metod KSČ. Vladimír Kuchyňka a Emil Červinka byli 17.března 1948 odvolání z členství v MSK a jejich místa zaujali 21.dubna 1948 Jan Tkačík a František Rejda. V březnu 1948 vznikl také místní akční výbor Národní Fronty, jehož složení samo o sobě mluví o tom, co a jak dělal - předseda Jendrisek
- místopředseda Boháček
- členové Čulák a Tkačík
- jediným zástupcem volyňských Čechů byl Václav Hlaváček.
Byl to velmi špatný příslib pro budoucnost obce. Záhy po únoru 1948 započal odchod některých přistěhovalců z vesnice, který se pak v následujících měsících stále stupňoval. Na jeho vyvrcholení mělo vliv rozhodnutí orgánů státní správy, které lze hodnotit jako smrtelnou ránu další existence obce. Zatímco ZNV - expozitura v Moravské Ostravě ještě 4-března 1948 vystavil druhý dílčí výměr o obnově ve smyslu závěrů I.zemské komise pro stavební obnovu ze dne 24.září 1947, ministerstvo národní obrany rozhodlo dne 2.dubna 1948 s odvoláním na zákon o obraně státu, že nesmí být zastavěno pásmo v šíři 300 m od státní hranice a nová zástavba může být pouze severně od plánované přeložky silnice. Stávající zástavba byla ponechána pouze na dožití. Na základě tohoto výnosu pak ONV Krnov sdělil MSK Pelhřimovy dne 3.května 1948, že do vypracování nového zastavovacího plánu a vydání nového výměru o stavební obnově se nesmí v obci provádět žádné stavby, i kdyby bylo již stavební povolení uděleno a v zahájených stavbách se nemá pokračovat.
Toto rozhodnutí bylo skutečně tragické. Z dochované korespondence ONV Krnov vyplývá, že obyvatelé Pelhřimov neustále urgovali vyřízení povolení ke stavbám a poukazovali na svou neutěšenou situaci. ONV dokonce protestoval i na ministerstvu národní obrany. Poukazoval, že u některých usedlostech je zničen jen jeden objekt, jiné jsou zachovalé a je tedy s finančních důvodu nehospodárně rušit celou usedlost. U dalších objektů se vzhledem ke stupni poškození vyžaduje stavební povolení, ačkoliv by si přestavba vyžádala menších nákladů. Zástupce vojenské správy by si měl obec prohlédnout a označit objekty, které se mohou obnovit. Z národohospodářských důvodu je nutné, aby poškozené objekty byly uvedeny do náležitého stavu. Marně. Nad potřebami národního hospodářství tehdy převážily zájmy stranické konfrontační politiky, zaměřené na přípravu útočné války proti Západu, jejichž cílům padla za oběť i mnohá další místa v našem pohraničí.
Arch. Šlepeta měl tedy za úkol vyprojektovat novou zástavbu severně od přeložky silnice. Této náhražce obnovy vesnice se z nouze a pro zakrytí skutečného stavu započalo říkat "vybudování nové socialistické vesnice". Jak měla vypadat, těžko si můžeme představit. Víme pouze, že plánovaly 3. novostavby domů, rekonstrukce 8. dalších, 7.novostaveb stodol a 8. rekonstruovaných vše nákladem 11 410 00 Kč. Obyvatelé se tedy záměrně snažili zachránit ze své vesnice, co se dalo. Byla to však marná snaha. Panující politické klima nepřálo aktivitě lidí, způsobovalo ztrátu zájmu o společné věci a dohánělo lidi pouze k boji na vlastní přežití a vlastní zájmy. Organizace KSČ v Pelhřimovech patřila dokonce i dle vyjádření OV KSČ v Krnově k nejhorším v okrese. V květnu 1949 se v obci konala schůze k založení JZD. Svědčí to o naprosté formálnosti při organizaci takových akcí neboť zde lidé měli jiné starosti, než zakládat JZD - proto také akce skončila naprostým neúspěchem. Jedině v září 1949 se podařilo získat v obci z lidí 2.členy SČSP. (Svaz Československého Přátelství) .
Za této situace stále více nabývala na intenzitě druhá varianta řešení problémů obce - místo stavební obnovy, bourání. ZNV - expozitura v Moravské Ostravě poukázal 26.listopadu 1948 MSK Pelhřimovy 450 000,- Kč na zbourání nejvíce poničených objektů,které ohrožovaly bezpečnost komunikace. Předseda MSK Čulák se po celý rok 1948 o věc nestaral a teprve na samém konci roku zjednal k provedení odstřelu některých domů Josefa Procházku, nájemce destrukčního oddělení Ústředny v Praze 1, Pařížská 7. ONV Krnov hlásil akci teprve, když už byly navrtány díry pro položení náloží v domech určených k odstřelum. Protože obec nebyla elektrifikována, musel být proud k tomu odebírán z polské části Pelhřimov. Po intervencích ZNV byl postup předsedy Čuláika, ač byl jakkoliv formálně závadný, byl schválen. Domy určené k odstřelu byly v nejnutnější míře půdorysně zaměřeny a 19.-21.ledna 1949 Josef Procházka odstřelil domy č. 4, 16, 17, 19, 20, 23, 25 a 58. za tyto práce si účtoval 70 560 Kč. Ačkoliv zaručoval kvalitu provedené práce, přesto v troskách zůstaly některé nevybuchlé nálože aj.Procházka je během února 1949 musel odstraňovat. Trosky odstřelených domů byly pak svépomocně rozebrány a odváženy občany, kteří v tom viděli snadnou příležitost si přivydělat. Předseda MSK Čulák ovšem zorganizoval svépomocné bourání dalších domů, což se nevyplatilo. Josef a Antonín Motešičtí se při odstraňování trosek domu č.25 pustili i do bourání domu č. 39, který už tehdy neměl číslo. Při práci,prováděné bez odborného dozoru, byl Antonín Motešický dne 14.-února 1949 zabit zřítívši se zdí. Předsedovi se ovšem i teď nic nestalo a v bourání se pokračovalo dále. Během jara 1949 byly takto zbourány domy č.24, 39, 43, 47, a 72. dům č. 24 přitom svépomocně odstřelil Bohumil Hlaváček. Na krytí všech prací, spojených s bouráním od ledna 1949, poskytl ONV Krnov dne 13.června 1949 - 202 680 ,60 Kč. O osudu zbylých objektů dlouho panovala nejistota. Ještě 19.května 1949 hlásil ONV Krnov, že o nepoškozených, ale zchátralých a neobyvatelných objektech v obci nebylo dosud rozhodnuto a 2.srpna 1949 obdrželo ředitelství pošt v Opavě prostřednictvím ONV Krnov příspěvek 20 000,- Kč od ministerstva zemědělství na telefonizaci, provedenou v Pelhřimovech. Konečná etapa zániku Pelhřimov se však počala odvíjet v téže době v souvislosti s projektem výstavby a obnově Osoblažska, jenž byl připravován od léta 1949. již na první poradě o této otázce v Krnově dne 17.června 1949 navrhl poslanec Národního shromáždění Rudolf Svoboda, aby v rámci budování nových hospodářství Československých statků, na čemž spočíval projekt obnovy, byly vysídleny málo obydlené obce, např. Víno a Nový Les. I když tehdy o Pelhřimovech nebyla řeč, brzy bylo jasné, že tento návrh se bude týkat i jich. Dne 12.října 1949 na zasedání předsednictva OV KSČ bylo konstantováno, že na Osoblažsku se hromadí opuštěná půda. Komise pro zřizování ČSSS (Československé státní statky) ji převezme ke státním statkům, aby se zabránilo svévolnému přesídlování z místa na místo, budou přechody nadále možné jen se souhlasem této komise a kdo takto opustí půdu, bude přidělen jako pracovní síla do ČSSS. Tohoto rozhodnutí využila většina obyvatel Pelhřimov, znechucených následky výnosu MNO ze dne 2.dubna 1948 a skutečností, že ekonomické podmínky jim nedovolovaly ani rychlou výstavbu nových budov. Již 22.října 1949 v materiálech pro přípravu výstavby ČSSS na Krnovsku bylo konstantováno, že v Pelhřimovech je rozsah válečných škod tak velký, že samotní držitelé usedlostí tyto nemohou obnovit a obnova není možná v rámci ostatních akcí. Půdu v obci proto měly převzít ČSSS, obyvatelé si většinou v rámci pohybu zemědělců po okrese nalezli usedlosti lépe vyhovující a komise pro zřízení ČSSS jejich žádost o přesídlení doporučila k vyřízení. O osudu Pelhřimov bylo tedy rozhodnuto během října 1949.
Pak již spěly události k velmi rychlému konci. Dne 19.ledna 1950 hlásil Josef Jendrisek OAV NP v Krnově, že Pelhřimovy jsou likvidovány, občané se rozešli po celém okrese. MAV NF se také rozešel a Jendrisek zůstal z něho sám., ale také se bude brzy stěhovat. Dne 2.února 1950 byla předána agenda MSK Pelhřimov MNV Slezské Rudoltice, s kterouž obcí se měly Pelhřimovy správně slouči, MSK ve složení Čulák, Boháček, Jendrisek, Tkačík, Rejda a VáclavHlaváček vypracovala návrh přídělu pozemků a budov v obci, část inventáře obecní ianceláře byla ponechána na místě pro ČSSS. Knihy a obecní knihovny byly převedeny MNV Bučávka a inventář školy putoval do Piskořova. To však již byly v plném proudu demoliční práce. To již byly v plném proudu demoliční práce. Tentokrát byly navrženy stavebním oddělením Sdruženého komunálního podniku okresu Krnov. Pracovalo na nich 100 dělníků, většinou Řeků s tlumočníkem a byly provedeny ve dnech 23.ledna - 15.března 1950. padly při nich domy č. 1, 2, 3, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, (asi jen hospodářské budovy). Domy č. 14, 15, 18, 22, 23, 28, 29, 30, 33/65, 34/70, 35, 36, 37, 40, 41, 42/66, 45, 46, 49, 50, 51, 53, 54, 55/57, 59, 60, 61, 67, 69, 71, 75, 76 a 77, v únoru 1950 byly některé dosud stojící domy fotograficky zdokumentovány a byl zachycen postup bouracích prací.
SKP si za toto bourání účtovalo 1 000 935,50 Kč.
Tak bylo ve třech etapách bouracích prací v létech 1946, 1949 a 1950 zlikvidováno v Pelhřimovech celkem 66 objektů.zbylé domy zchátraly na tolik, že dnes kromě zcela zdevastovaného kostela stojí pouze domy č.13 a 56, používané na rekreaci chalupáři. Z jednoho dalšího domu se dochovaly trosky. Jinak obec zcela zanikla, Formálně byly Pelhřimovy spolu s Vínem a Novým Lesem sloučeny se Slezskými Rudolticemi až výnosem rady ONV Krnov z 18.května 1951, který vstoupil v platnost 22.srpna 1951. osudy pelhřimovských dosídlenců po odchodu z vesnice se ztrácejí v mlhách, které překrývají dnes s odstupem více než 40 let události na Osoblažsku. Jen o jednom z nich víme něco více. Čeněk Boháček po odchodu z Pelhřimov se stal předsedou okresní revizní komise KSČ v Krnově. Ale již na schůzi pléna OV KSČ dne 1.srpna 1950 bylo konstantováno, že pro tuto funkci nemá předpoklady, byl tedy odvolán. Jeho další činnost není známá.
Na dlouhá léta pak Pelhřimovy zmizely z dějin Osoblažska i celého Československa. Jen v 2.polovině 50.-tých let se o nich ještě hovořilo při výměně hranic s Polskem, kdy byl odstraněn výběžek 175 x 115 m na bývalou obcí směrem k Hrozové, náležející Polákům dosud jako pozůstatek dávné držby pozemků osadníky na obou stranách hranice, tak byla definitivně stanoven podél potoka Trója.ů záhy poté obec opět upadla v zapomenutí. Byl to jistě osud nezáviděníhodný.
Bohužel ani osud celého Osoblažska nebyl růžový. Projekt obnovy Osoblažska po zatčení dvou hlavních politických činitelů podporující jeho realizaci - Rudolfa Slánského a Josefa Smrkovského - v roce 1951 doznal četných trhlin a postupného ústupu. Něco se podařilo realizovat v oblasti zemědělství, ale sloučení Osoblažska s okresem Bruntál při územní reorganizaci v roce 1960 znamenalo konec všech těchto plánů. Necitlivý přístup vedoucích funkcionářů okresu Bruntál způsobil úpadek zemědělství, likvidaci řady podniků zpracovatelského průmyslu a tím i ztrátu četných pracovních příležitostí. V důsledku toho došlo ke značnému úbytku obyvatelstva. Postupným vysídlováním tak zanikly i další osady Studnice, Nový Les, Matějovice, Kašnice a Víno. Dnes žije na Osoblažsku méně obyvatelstva než před druhou světovou válkou. Průmysl zde není prakticky žádný a zemědělství je ve velmi špatné situaci. Není proto divu, že se o Osoblažsko mluví jako o zapomenutém regionu.
O pomoc této oblasti se pokouší nyní projekt obnovy vesnice. Kromě jiných závad však tento projekt vůbec neřeší otázku obnovy zaniklých osad, ačkoliv by to jistě bylo žádoucí. V případě Pelhřimov se pokusila v roce 1991 o vypracování návrhu na jejich obnovu a dosídlení volyňskými Čechy bruntálská skupina Mezinárodní společnosti pro lidská práva. Nedostalo se jí však potřebné pomoci a tak návrh v současné době usnul na mrtvém bodě. Je to škoda. Jak Pelhřimovy, tak i ostatní zpustlé vesnice na Osoblažsku by měly být vzkříšeny k novému životu a měly by tak navázat na dávnou kontinuitu svého osídlení. Ekonomický přínos tohoto kroku by byl nepochybný. Jsme tím povinni všem, kteří zde prožili své léta, pracovali, tvořili a předávali své dílo od pokolení do pokolení. A je to i naše povinnost vůči všem příslušníkům naší generace, kteří čekají na nápravu křivd, chyb a nedostatků uplynulých desetiletí, jež tak výrazně zosobňuje právě zánik obce Pelhřimovy.

UMÍSTĚNÍ


AKTUALIZACE: Leo Dedek (OS Oblík, IC Osoblažsko) org. 56, 28.11.2006 v 14:15 hodin
Copyright 1998-2024 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
1 PRAHA
2 STŘEDNÍ ČECHY - ZÁPAD
3 STŘEDNÍ ČECHY-JIHOVÝCHOD
4 STŘEDNÍ ČECHY - SV - POLABÍ
5 JIŽNÍ ČECHY
6 ŠUMAVA - VÝCHOD
7 CHODSKO
8 PLZEŇSKO
9 TACHOVSKO - STŘÍBRSKO
10 ZÁPADOČESKÝ LÁZEŇSKÝ TR
11 KRUŠNÉ HORY - ZÁPAD
12 KRUŠNÉ HORY
13 ČESKÉ STŘEDOHOŘÍ-ŽATECKO
14 DĚČÍNSKO A LUŽICKÉ HORY
15 MÁCHŮV KRAJ
16 LUŽICKÉ HORY A JEŠTĚD
17 FRÝDLANTSKO
18 JIZERSKÉ HORY
19 ČESKÝ RÁJ
20 KRKONOŠE - ZÁPAD
21 KRKONOŠE - STŘED
22 KRKONOŠE - VÝCHOD
23 PODZVIČÍNSKO
24 KLADSKÉ POMEZÍ
25 HRADECKO
26 ORLICKÉ HORY A PODORLICKO
27 PARDUBICKO
28 CHRUDIMSKO - HLINECKO
29 SVITAVSKO
30 VYSOČINA
31 MORAVSKÝ KRAS A OKOLÍ
32 BRNO A OKOLÍ
33 PODYJÍ
34 LEDNICKO - VALTICKÝ AREÁL
35 SLOVÁCKO
36 STŘEDNÍ MORAVA - HANÁ
37 ZLÍNSKO
38 BESKYDY A VALAŠSKO
39 OBLAST OSTRAVSKO
40 OBLAST POODŘÍ
41 OPAVSKÉ SLEZSKO
42 TĚŠÍNSKÉ SLEZSKO
43 OBLAST JESENÍKY